Giny-Regi blog!!!

AC Sparta Praha:

FC Barcelona:

SK Slavie Praha:

Chelsea:

Bohemians 1905:

Manchester United:

1: Vin Diesel

2: Orlando Bloom

3: Brad Pitt

4: Daniel Radcliffe

5: Matthew Fox

6:

1: Alexis Bledel

2: Angelina jolie

3: Cameron Diaz

4: Nisha Barton

5: Jenifer Aniston

6: Julia Roberts

Gilmorova děvčata:

Ztraceni:

Simpsonovi:

OC:

Přátelé:

Téměř čtyři léta trvalo, než Kosheen přišli s novým albem, na Damage údajně pracovali celé dva roky. Resist v roce 2001 udeřilo jako blesk z čistého nebe, skladbu Hide U hrála dokonce i česká komerční rádia, našinec jásal. O dva roky později přišlo Kokopelli, původní fanouškovská obec se rozrostla o příznivce kytar, kdežto junglisti ji začali opouštět. Nevím, koho neškodná letní přeháňka Damage naláká tentokrát.

Kosheen se zkrátka moc se nevytáhli a taky mne to mrzí slyšet. Těžko říct, jestli to s vleklou prací na albu nepřehnali, novinka nepůsobí úplně přeprodukovaným dojmem, ale svou náladou se blíží pocitu z nekonečné cesty v kocovině. Je to cesta, kterou zatraceně dobře znáte, a proto ji zřejmě projdete prostředkem stezky i s přivřenýma očima. Nic nečekaného tady nehrozí.

Kokopelli mělo slabá místa, ale Damage se s jistotou stane nejslabším místem Kosheen. Ne, že by to bylo špatné album, ale postrádám v něm jejich dřívější razanci, chytré písničkářství a nápaditou hutnost. Absence těchto složek odsunuje kosheenovskou novinku téměř až na pozici zvukové kulisy vhodné do kavárny, v níž se ve všední odpoledne sejdu s kámoškou na kafe.

Vydání předcházely tiskovky o nejvýznamnější a nejkrásnější desce, i oni sami mluvili o jakémsi průniku mezi předešlými dvěma alby. Je sice poznat, že se pohnuli "někam", ovšem neexistují jen cesty vpřed a vzad, ale i z kopce…a Kosheen se z něho spustili na hodně tenký led hudební oblasti, která jim příliš nesedí a vládne tady kvalitnější, ne tolik plochý zvuk. Sian Evans je zpěvačkou s výrazným hlasem, mající několik oblíbených a jistých intervalů, které s počtem poslechnutých songů začínají ztrácet na přitažlivosti a přecházejí do krotkých popěvků.

Nemám pocit, že by Kosheen muzikantsky dozrávali, ale zdá se mi, že by výsledný jalový produkt mohly vzít na milost právě česká rádia. Ne, že by to bylo špatné album, ale je unylé, a pocit očekávání střídá pocit zklamání už při druhém tracku. A to vás jich čeká dalších 12. Sloka, refrén, sloka, refrén..při Wish you were here už potřebujete oddych. Damage se mi ani jednou nepodařilo poslechnout celé. Tušený minimalistický přístup novince bere život, a posluchačům servíruje vyrudlý synthpop s posmutnělými kudrlinkami pro nenáročné. Jsou tady i vážně dobrá místa, ale moc jich nečekejte. Zpravidla nevystačí na jediný nosný song.

Britská trojice Kosheen požívá v České kotlině, moravském úvalu a přilehlých územích stabilní přízeň posluchačů. Po necelých čtyřech letech přichází s novým albem Damage.

Kosheen - Damage
14 skladeb / 62:25,

Mám s Kosheen problém. Již potřetí přispěchali s albem, kterému v podstatě nelze nic vytknout - je hitové, zvukově in a oplývá charismatickým vokálem frontwomanky Sian Evans. Přesto mi stále něco na triu schází. To něco bude asi absence vlastního rukopisu, od něhož by se Sian, Substance a Decoder odráželi do všech světových stran.

Pokud se poctivě podíváme na všechna tři alba formace, musíme uznat, že kapela žádný středobod nemá a jako nomád se stěhuje za současnými módními vlivy. A to je ten kámen úrazu. Osobně mám rád, když kapela staví na vlastním. Na něčem, co by mohla označit trademarkovým razítkem, poněvadž obsadila území, jež ještě nebylo dříve pravidelně obděláváno. Přitom náběh k vlastnímu zvuku měla kapela v roce 2001 famózní.

Debut Resist přišlo se záviděníhodným spřažením do té doby undergroundového drum'n'bassu a breakbeatu s popovými melodiemi a třaskavá nálož byla na světě. Nejednoho fanouška tudíž překvapil druhý zářez s názvem Kokopelli představující kapelu ve zpomaleně popovém hávu, kde se pro šestiminutové balady nechodilo daleko. Letošní deska Damage odvrhuje výrazné kytary desky předchozí a vrací se do náruče temnějšího syntezátorového království s kořeny v dnes fičících osmdesátkách. Po šesti letech a třech deskách zůstal v kompozicích přehlednější rytmus, po drum'n'bassu ani vidu, ani slechu. Co deska, to radikálně odlišný vzorec, kde z mnoha proměnných zůstala jediná konstanta v podobě vokálu Sian.

Decoder a Substance se na nové desce znovu projevili jako zruční hitmakeři, kterým není zatěžko přijmout nové hudební impulzy. Horší ale už je, že v tu chvíli ztrácejí ty staré. Aby zase nedošlo k omylu, nebrojím za to, aby Kosheen sekali cvičky v jednom duchu, progrese je vítána v každé době. No, a v době, kdy už recenzent pomalu mění původní nesmlouvavý tón za smířlivější, přijde rozvleklý závěr alba, jenž můžeme označit za nastavovanou kaši. Ano, kapela měla jistě za tři roky nastřádáno hodně materiálu, avšak díky jisté šablonovitosti ztrácí na lesku.

Oproti debutu Resist se bristolští tvůrci drum´n´bassu poměrně vzdálili tomuto směru a naopak se přiblížili kytarové hudbě. Novinková Kokopelli se tak poslouchá velmi příjemně a nejspíše potěší i posluchače, pro kterého byli Kosheen dosud nestravitelní.

Kosheen - Kokopelli
11 skladeb / 57:58,

Co si budeme povídat, taneční scéna v posledních letech spíše stagnovala, než aby se nějak vyvíjela. A když, tak byla zahlcena lacinými tancovačkovými hity. Je ovšem nesmysl ji naprosto zavrhovat. Uznejme, že se objevilo i několik vzkřišujících pokusů. Troufám si tvrdit, že mezi ně patřila i první deska Kosheen, Resist, u které upoutal už jen název. Dnes můžeme říci, že o jakýsi odpor šlo a že se Kosheen tučným písmem vepsali do dějin taneční hudby. Pokud jste ale vlastníky jejich debutu, nespoléhejte na to, že se mu bude nová nahrávka Kokopelli podobat.

Kokopelli je velmi plynulá a částečně temná deska. Jednotlivé písně mají chytlavé refrény a jsou až melancholicky dlouhé. To hlavně proto, že mají předlouhé dohrávky. U některých jde ale pouze o jakési mezihry, po kterých se songy nečekaně znovu rozehrají. Výrazný posun v hudební tvorbě Kosheen je opravdu hodně znát. Nabízí se přívlastky jako psychotická či kosmická hudba, dostatečně ošperkovaná řvoucími kytarami. Kritici většinou přišli s označeními jako trip-folk nebo drum'n'bass bez drumu. Ta tam je doba, kdy Kosheen ohromili Evropu se songy typu Catch nebo Hide U. Takové na Kokopelli vůbec nenajdete, jelikož je v podstatě nahraná v jediném rytmu. Což je dle mě škoda, protože Kosheen rozhodně sluší rychlost a svižnost.

Tu vystřídala akustická kytara, s kterou se zpěvačka předvádí při koncertech. A právě tímto svým písničkářským projevem si vysloužili přízvisko trip-folk. Hudba je to taková, která zní dobře na živo a je zpěvná. Tato náhlá kytarovost mě však u této kapely překvapuje. Setkat se tak můžete s až rockově vyznívajícími písněmi, jakými jsou na albu určitě Wish a částečně Recovery. Jednoznačně však převažují klidné písně. Hodně líbivá je Coming Home a Ages, v níž se objevují housle a klavír. Tyto dva nástroje jsou ale výraznější v konečné Little Boy. Klávesy pomalu klapou a smyčce vás hladí po duši. Celkem zajímavý závěr poměrně plynulé desky.

Nezapomeňme ale na první polovinu nahrávky, jež disponuje nasyceností jednou dobrou písní za druhou. Jako druhý je zařazen první singl, All in My Head, který má však na CD jednu zvláštnost. Pro mě z nepochopitelných důvodů je na Kokopelli v radio editu a se skutečnou verzí tak můžete přijít do styku jen při koncertech. Dalších pět z prvních šesti tracků je dá se říci kvalitativně na stejné výši a má podobné šance v kandidatuře pro singl č.2. Výrazněji vystupuje Suzy May, jejíž text na rozdíl od ostatních nepojednává o všelijakých "složitých" mezilidských vztazích, ale o pomíjivosti slávy. Slávu zpěvačka Sian Evans nejen že zlehčuje a zesměšňuje, ale také před ní nepřímo varuje.

Většina textů je tedy jednoduše řečeno o lásce, což je dosti ožehavé a nelehko zpracovatelné téma. Sian si s nimi pohrála celkem zručně, ale neobešlo se to bez drobných klišé. Např. v samotné All in My Head zpívá "Zavři oči a uvidíš, kamkoli půjdeš, půjdu i já...". To už zavání tuctovostí.

Texty ovšem nejsou v hudbě Kosheen zas tak důležité. Nosným prvkem je silná basová linka a samozřejmě Sianin vokál. Majitelka překrásného čistého hlasu ovšem působí poněkud monotónně. Na druhou stranu je nenahraditelným prvkem kapely. Jednak je asi nejproduktivnějším členem a za druhé jakožto vyznavačka návratu k přírodě, zřejmě také značně ovlivnila podobu obalu CD, který působí jako jedno velké lákadlo. Žena zobrazená na něm v jakémsi kmenovém kroji je manželkou náčelníka kmenu Plains (tak jest psáno v bookletu), pocházejícího z Ameriky. Slovo Kokopelli je přitom v jejich kultuře symbolem plodnosti (co se týče úrody i evoluce indiánské vesnice) a moudrosti.

Celkově řečeno, Kosheen nám mají stále co říct. Problém v tom, že je jejich hudba pro pop příliš undergroundová a pro underground příliš popová dle mě pominul. Otázka je, jestli je to vůbec problém. Čili, pokud nejste skalní fanoušci, tak se vám Kokopelli asi hned líbit nebude. Je to deska na více poslechů. Osobně jsem se skrz ní dlouho nemohla prokousat, jelikož mi zpočátku připadala nudná a monotónní. Koneckonců s touto recenzí jsem se dělala měsíc! Po neustálém přehrávání jsem jí ale přišla na chuť a zamilovala jsem si ji. Příjemná na dlouhé cesty přírodou, do auta nebo pro chvíle osamění. Přeji ničím nerušený poslech.

Sian Evans (1973) vlastním jménem Sian Powell - zpěv
Pochází z Walesu, dědeček skládal hudbu a řídil mužský pěvecký sbor, jako teenager prošla mnoha jazzovými a rhytm´n´bluesovými kapelami. Několik let se podílela na vokálech pro různé taneční skladby, ale také sama s kytarou skládala své vlastní písně. Později ji začal bavit hip-hop. V roce 1998 se znovu setkala s Decoderem a Substancem a začli tvořit společně.

Darren "Decoder" Beale (1974) - DJ, producent
V minulosti hrál v punkových skupinách, později ho kamarád ze školy Geoff Barrows (Portishead) seznámil se samplerem - od té doby se vrhl na elektronickou hudbu. S Markeem experimentovali.

Markee "Substance" Morrison (1974) - DJ, producent

Projekt Kosheen se zrodil v roce 1998, když Substance a Decoder začali spolupracovat se Sian - poté, co si poslechli její demonahrávku. Sian Evans pochází z Walesu a jako každá správná zpěvačka se narodila do muzikantské rodiny: její dědeček skládal hudbu a řídil mužský pěvecký sbor. Ve svých teenagerských letech prošla Sian mnoha jazzovými a rhytm´n´bluesovými kapelami. Později ji začal bavit hip-hop a tady možná začalo její zaujetí rodící se taneční scénou. S myslí otevřenou a s chutí nových zvuků na jazyku se Sian vydala na cesty.

V té době už Decoder hodil svou kariéru kytaristy v punkových skupinách za hlavu. Jeho kamarád ze školy Geoff Barrows (Portishead) mu totiž objasnil možnosti sampleru: "Zvuk kytary už mě nudil a v tu chvíli mi Geoff ukázal věc nazvanou sampler, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Bylo to úžasné, celá skupina v jedné krabici! Začal jsem dělat elektronickou hudbu…", vyznává se Darren. Darren s Markeem, který se věnoval experimentování se zvukem, začali postupně vydávat u Breakbeat Culture a brzy jejich jména vyslovovala drum & bassová bristolská scéna s úctou.

Sian měla za sebou již několik let prožitých na parties po všech koutech země. Alternativního způsobu života si užila opravdu na maximum. Stále se podílela na vokálech pro různé taneční skladby, ale také sama s kytarou skládala své vlastní písně. Mezitím se jí narodil syn a Sian se rozhodla, že je čas pro návrat … také proto, aby své zpívání začala brát vážně. V roce 1998 se znovu setkává S Decoderem a Substancem. Producentská dvojice je sice na vrcholu svých tvůrčích sil, ale je již poněkud unavena svými technicky dokonalými tracky, postrádají totiž hřejivý lidský hlas. Domluví si se Sion schůzku ve studiu, která dopadne na jedničku: plný a silný hlas Sian je přesně to, co Decoder a Substance potřebují. I Sian projevuje spoustu vynalézavosti a muzikantských schopností, a tak první a veleúspěšný singl "Hide U" na sebe nenechává dlouho čekat.

Album Resist, které vyšlo v roce 2001, bylo chváleno především kvůli vyvážené směsici breakbeatu, drum 'n' bassových songů a down-tempo melancholie. Skupina vyhrála dvě ocenění britského časopisu The Knowledge Drum 'n' Bass Awards v roce 2001 - Nejlepší nováček a Nejlepší singl ("Hide U"). S tímto albem se take vydali na turné, nedbajíc již přijatého protokolu "taneční projekty nehrají na živo". Předvedli se ve 33 zemích na 141 show před více jak milionem diváků.

Ještě během turné začali pracovat na svém druhém albu. Nadšení vřelým přijetím jejich živého vystupování psali tak, aby to znělo dobře jak v klubu, tak na pódiu. Výsledkem bylo album Kokopelli, pojmenované po severoamerickém indiánském symbolu plodnosti, osobitosti a hudby, které je hypnotickou sbírkou přímo z jejich duše. Stalo se zatím nejvýše umístěným albem Kosheen v britských hitparádách a vyneslo jim take nominaci na Brit Award.

Po vyprodaném britském a evropském turné k albu Kokopelli se Kosheen opět zavřeli do studia, aby zapracovali na třetím albu. "Damage", jak ho pojmenovali, se zatím rýsuje a zdá se, že to bude splynutí jedinečných elektronických prvků z alba "Resist" a kytarových, rockových z "Kokopelli".